Brousek
Velikonoce za námi, oslavili jsme je spánkem. Letos jsem byla po několika letech opravdu připravená, upekla jsem mazanec, nabarvila vejce, nakoupila cukrátka pro děti. Večer jsme pro jistotu zamknuli branku, aby nás nějakej pašák nevytáhl z postele už v osm. Budík byl na devátou, že pak odemkneme a co se nestalo? Budík jsem vytípla, a když jsem otevřela oko, hodiny ukázovaly víc jak poledne. Heh... Tak se teď cpeme vajíčkama a bonbonama, a po vesnici si vykládají, že se doma zamykáme. No co, hlavně že jsme se pořádně vyspali. I když...
V poslední době mě spánek moc neosvěží, budím se s bolestí hlavy a velkou únavou. Dobu trvá, než se rozhýbám a rozjede se mi mozek. Je to velká alchymie ta výměna plynů v těle, moje tělo (plíce) má tuhle výměnu už narušenou. Nejenom, že mi chybí kyslík, ale taky mi přebývá oxid uhličitý, který nevydýchám, jak mám. Takhle kombinace ovlivňuje pak celý moje bytí a někdy to neni úplná sranda. Nevim, jestli mě víc bolí hlava z mála kyslíku, a nebo moc oxidu uhličitýho, ale skoro všechny příznaky jsou stejný. Únava, bolesti hlavy a svalů... Taky jsem zjistila, že mi to hůř myslí, někdy si vůbec nedokážu vzpomenout na nějaké slovo a to ani nemluvím o tom, že hůř vidím a špatně zaostřuju. Někdy (třeba teď) mi fakt dělá problém udržet myšlenku.
Naštěstí jsou stále dny, kdy se rozdejchám, mozek se rozjede a já jsem schopná fungovat. Stále se cítím na to řídit auto, nedávno jsem byla v Praze na schůzi výboru Klubu nemocných CF a měla jsem ze řízení velkou radost. Když jsem se vyhýbala kolonám, kličkovala po matičce měst jak její rodák, a užívala jsem si volnost a svobodu, kterou mi pozice za volantem přináší. Auto je totiž to nejvíc nejlepší, tam vlastně vždycky zapomenu na hadici v nose a cejtim se volná jak pták. Zapomenout na hadici se mi daří málokdy, ale v autě, když řídím, tak se mi to povede vždycky. A to nemám žádný super fáro, jenom starou dobrou škodovku.
Jinak bych ráda psala častěji, ale nedávno jsem pročítala blog zpátky a mám pocit, že bych se jen opakovala. Asi začnu psát kratší příspěvky, protože spoustukrát mě něco napadne, říkám si, ještě něco k tomu a bude blog jak fík... ono se mi to prostě ztratí a už to znova neuchopim. Jak řikám, kyslíku málo, myšlenek hodně.:-D
Čím dál víc mě tíží sociální izolace, stýkám se s velmi omezenou skupinou lidí a chybí mi kontakt s jinýma lidma. Někdy se chovám vážně jako blázen. V sobotu jsem byla nakoupit v Lidlu, drandim tam po obchodě. Koukám, co kde mají a vidím dva manžele, jak si tam prohlíží elektrický ostřič nožů. V duchu mi probíhá nedávná Zdenkova přednáška o broušení nožů, čím ano, čím ne, jak na to atd. (Zahlcuje mě informacema technického rázu z jeho zaměstnání, brusky, fréza, soustruhy... dokázala bych o tom hodiny velmi fundovaně hovořit.).
No a tak tam vidim ty dva, jak se dohadujou, že si tu hrůzu, která jim nože leda tak zničí (já to poznám, muj manžel v tom dělá přeci! :-P), chtějí koupit. Tak k nim přistoupim a řikám jim: "Tohle si nekupujte, to je k ničemu, zbytečně vyhozený prachy. Kupte si od Fiskarsu brousek mechanickej, ten je úplně nejlepší.". Spiklenecky pomrkávám a nechápu, proč na mě tak nevěřícně koukaj, než mi dojde, že to asi neni moje věc, a že asi nevypadám zrovna jako expert na broušení nožů. Já prostě dychtim tak po kontaktu s lidma, že si najdu jakoukoli záminku, abych mohla někoho oslovit. Tihle dva ale nevypadali, že by se chtěli bavit. Na protest si vybrali nerozbalenou krabičku s ostřičem, a šup s nim do vozejku. Garantuju vám, že zapláčou a ještě si vzpomenou, až budou jejich nože tupé, na tu bláznivou ženskou s hadičkou v nose, v gumových bačkorech na oteklých nohou, jak dělala ve špinavých brýlích chytrou. ;-)
Tohle je on, doporučuju, brousí opravdu dobře ;-)
