Noc na tři Hallsky
Noc na dnešek byla opět "veselá" ...Kašel, věrný souputník života s CF. Někdy je horší, někdy lepší, někdy žádný, ale kašleme prostě všichni o dost víc, než kašlají ti zdraví a to ani nemusíme být marod. Pamatuju si situace, kdy mě kašel chytil na všech možných veřejných místech, na poště, v kině, divadle, autobuse, obchodě, knihovně, práci... Nejlepší je, jak se lidi koukají, jako kdybych měla tuberu nebo co. Jednou jsem prokašlala cestu autobusem od nás do Prahy, celou hodinu jsem bufala a bufala a modlila se aby mě nevyhodili z autobusu. Pohoršené pohledy jsem se snažila nevnímat. Neměla jsem s sebou nic, co by mi pomohlo.
Mezi věci co mi pomáhají nebo uleví od dráždivého kašle patří pití, černé Halls a žvýkačky Airwaves. Prostě něco pořádně pálivého. Většinou to zabere a alespoň po dobu cucání, žvýkání či pití nekašlu. Ale když nic takového nemám, bývá zle.... Nejde to zastavit, dokážu kašlat v kuse strašně dlouho, dokud se nenapiju nebo nevezmu něco pálivého. Bohužel jsou i situace, kdy jsem třeba nemocná a nepomáhá naprosto nic a kašlu a kašlu do naprostého vysílení. Kašlu až mě bolí celej člověk. Kašlu...
Ke kašli u CF neodmyslitelně patří vykašlávání, je fakt, že při tom dráždivém kašli nebývá produkce a pokud je, tak je minimální. Jinak ale vykašláváme stále něco... Povětšinou něco dost hnusného, co se nedá za žádných okolností spolknout. Když si představim, že bych ty dobroty co ze mě jdou spolkla, tak se mi navaluje jen při té představě. Občas se stane, že u sebe nemám kapesníčky. Je to hrozné třeba za jízdy autem, při řízení se opravdu těžko plive z okénka :D Bývá to dost nebezpečné, nejen kvůli nabourání ale i pro auto, jednou jsem přijela do práce s autem opravdu nechutně potřísněným. Vylezu z něj s plnou pusou, koukám kam to vyplivnu, vidim tu spoušť....Kolem jde pani a povídá, to vám nějakej dobytek pěkně zřídíl, co se dneska děje, kroutila hlavou...Zmohla jsem se jen na hmmm a odběhla pryč k nejbližšímu kanálu vyplivnout tu poslední nadílku. Nadílka na autě do večera zaschla a nešlo to zrovna dobře dolu, od té doby mi v autě kapesníčky nikdy nechybí!
Omlouvám se za tyto nechutné řeči, ale k CF to prostě patří a věřím tomu, že se tomu vy nemocní co to čtete, zasmějete. Historek s plivanci mám nepřeberně, jak pobíhám v Intersparu po obchodě s plnou pusou hledajíc kapesníčky v regále... Než je najdu kašlu znovu, už nemám jen plnou pusu ale i ruku, tak potřebuju ještě i vlhčené ubrousky. JÁ TO PROSTĚ NESPOLKNU! Fuj fuj fuj! Nezlobte se, je to pro vás nejspíš nechutné, ale musela jsem to napsat. I to je život s CF. Mně už to ani nechutné nepřipadá, za ty roky. Bety MacDonaldová ve své knize Co život dal a vzal, psala o svém pobytu v léčebně pro nemocné tuberkulózou. Jak jí připadalo z kraje spousta věcí nechutných, třeba to jak se neustále ptali na množství a barvu sputa, nebo jak se při kašli spolupacientky pozvracely. Zprvu zvracela s nimy a postupem času jí to nerozházelo ani u jídla a jedla klidně dál. A tak je to i s námi, taky občas zvracíme při kašli a taky už nám to všechno nepřijde tak nechutné. Ano ano, CF zoceluje ;-)
...
Nedávno jsem četla rozhovor s musherkou o závodech se psy, vysvětlovala tam, že se zima při přenocování hodnotí počtem psů, které musí vzít do stanu aby člověka zahřáli. Noc na tři psy... já měla noc na tři Hallsky...Tady přidám jedno upozornění: Dejte opravdu velký POZOR, abyste nevdechli kus Hallsky, asi před rokem jsem usnula s kouskem v puse a vdechla ho, myslela jsem, že to bude moje smrt. Kašlala jsem snad hodinu v kuse, nemohla jsem vůbec popadnout dech, trubice celá spálená, no hrůza! Fakt bacha na to!
P.S. Chtěla jsem to po posledním blogu trochu odlehčit, nevím, jestli se mi to až tak povedlo...