Oční kontakt
Je to asi 14 dní, co jsem byla u báječnýho fotografa Tomáše Třeštíka. Tenhle prima chlap mě v krásným ateliéru, který má ve svým bytě v Praze, fotil na titulní stránku kalendáře Slané ženy pro rok 2015. Ano čtete dobře, i když jsem vám o tom ještě asi ani nenapsala, vznikl i letos kalendář Slané ženy. Neměla jsem do toho energii, chuť a pak už ani čas, ale ředitelka Klubu nemocných CF a (troufám si říct) teď už i moje kamarádka Markéta Jansová, mě přemluvila k tomu, že bychom v tom projektu měly pokračovat. Valnou část práce si vzala na svá bedra ona, já prakticky sehnala jen 12 nových krásných slaných žen a občas něco telefonicky konzultovala a tak.
Do tvorby kalendáře bylo zapojeno víc lidí, někdo byl spolehlivý, někdo méně. Protože jsme s přípravama začaly poměrně pozdě, tak se rozhodlo, že bude tenhle rok trochu jiný než ten loňský. Fotilo celkem šest fotografek, každá dvě ženy a každá po svém. Vznikla velmi zvláštní a moc pěkná směs fotografií, jejichž pojítkem je žena a dech, s tím, že každá umělkyně měla volnou ruku. Markéta do mě hučela, že bych se měla jako modelka taky podílet, já jsem radši dala příležitost jiným a našla dvanáct děvčat. Nicméně když na mě vybalila Markéta, že chce na titulní stranu kalendáře, kterou má fotit Tomáš Třeštík, mojí maličkost, nemohla jsem odmítnout, protože jeho tvorbu znám a moc se mi líbí.
Byla jsem v Kostelní 14 na focení dvakrát. První focení nepřineslo kýžený výsledek, i když všichni přítomní byli z fotek nadšení, já byla načuřená. Na fotkách byla cizí obtloustlá paní, starší než já, podobná Simoně Stašové. Dívala jsem se na monitor počítače a v duchu i nahlas jsem říkala, že to nejsem já a že se mi to nelíbí. Všichni co tam byli (Tomáš, jeho žena Radka, produkční, Honza, Lucka a Markéta) říkali, že je to moc hezké a kdesi cosi... Jela jsem domu naštvaná s pocitem, že jsem neměla pěknou fotku v prvním kalendáři (ano ta moje se mi fakt nelíbila, teda fotka jo, ale já na ní ne) a teď nebudu mít pěknou fotku zas... Ale co, dělám to pro dobrou věc. Když mi pak druhý den volal Tomáš, že se mu ty fotky vlastně taky nelíbí a rád by to přefotil, byla jsem šťastná jak opice s banánem v tlamě.
Druhý focení bylo zhruba před čtrnácti dny. Jela jsem na něj s mamkou, protože byla u nás, zrovna jsme se měly přesunout k ní do Litvínova, tak jsme to vzaly cestou. Tentokrát na mě v ateliéru čekala jiná vizážistka než prvně, jméno té první si bohužel nepamatuju, ale jméno téhle kouzelnice nikdy nezapomenu. Kristina Nováková Záveská, krásná, šikovná, mladá ženská - kostymérka a vizážistka z Cirku La Putyka. Přivezla s sebou i nějaké oblečení a vykouzlila ze mě bohyni. Líčení a přípravy trvaly skoro dvě hodiny, focení pak proběhlo mnohem rychleji a výsledek opravdu stojí za to. Nestává se mi často, abych si připadala krásná, ale opravdu jsem krásná byla. Neudělám ostudu na tý titulní straně to fakt ne! ;-)
Po focení jsem si jen sundala ozdobný kamínky, co jsem měla nalepené pod očima a s tím parádním líčením jsme odjely s mamkou nakupovat do Ikea. Tam se mi stala věc, která se mi co jsem na kyslíku, nestala ještě ani jednou. Věc která mi chyběla a zvedla mi náladu i sebevědomí... Při chození po tom svatostánku moderního českýho (švédskýho) interiéru, se mnou několikrát navázal oční kontakt hodně pěknej chlap a v jeho očích byl zájem a flirt. Bože jak mi to chybělo, za poslední dva roky kdykoli se setkám s někým pohledem, vidím v něm soucit a soucit a soucit. Soucit o který nestojím. Teď tam soucitu nebyla ani kapka a já si po strašně dlouhý době připadala jako výstavní kráska. Byl to skutečně báječnej pocit, fakt moc!
...
Kalendář bude začátkem prosince, dám určitě vědět ;-)