Pořád se něco děje
Poslední dny mě strašně odháněj od počítače, venku je krásně, snažím se tam být co nejvíc. Sice toho moc nezvládnu, ale zevluju, kochám se, občas fotim a tak vůbec si vegetim. Sem tam něco udělám, stejně se ještě nic moc ven sázet nedá, zmrzlý muži jsou až za 14 dní. Ale takový lehčí přípravy a kosmetický úpravy se dějou. Potřebovala bych umejt okna, skoro přes ně neni vidět. Vymlouvám se sama sobě, že musim vyprat nejdřív záclony a to v bláznivé pračce, která vyvařuje kdy se jí zamane dělat nebudu. No jooo, ale dnes PPL dovezla novou bílou mršku, tak mě ty okna neminou.
Nějak se mi daří poslední dobou, snad si to nezakřiknu! Jedna moje dobrá duše mi zprostředkovala telefonické setkání s úžasným člověkem, mecenášem a majitelem tiskárny v jednom, který se postará o tisk kalendáře a s dobrou duší ho napůl zaplatí. Děkuju moc Evi! Fotografce se v hotelu líbí, holky jsou taky natěšený. Vypadá to, že přes známé máme kontakt do Primy, kde by se mohlo o kalendáři pak něco objevit. Daří se daří, ťuk,ťuk,ťuk!
Máme nová koťátka, zase bude veselo. Zametla jsem půlku baráku jen na tři zastávky, prostě dneska je báječný den. Ne každý je takový, někdy se vzbudím naškareděná a šklebící se, že by i kočka Šklíba z Alenky svěsila koutky. Může si venku svítit sluníčko, může bejt jak chce, ale mě to prostě všecko sejří. Naštěstí takový dny nemám moc často, možná i díky antidepresivum kterýma se krmím. By mě fakt zajímalo jak by mi bylo bez nich, jestli bych se už nehoupala ve stodole na poslední houpačce. No tak dramatický by to asi nebylo, ale kdo ví ...
Včera se taky dělo věcí, Bertičku od Majdy narychlo operovali, měla chudinečka prasklou hlavici kloubu v kyčli. A to jsme si říkali, jestli jí moc nepozorujeme, když se nám zdálo, že si nohu ulevuje. Operace dopadla dobře a po rekonvalescenci by měla být v pořádku. Je to teriér, ona se nedá, ale je smutný řešit tohle se sedmiměsíčním štěňátkem. Taky jsem byla ve staré práci podívat se za kolegou, neměl zrovna směnu, ale s paní co je tam náhradou za mě, jsem strávila příjemné dvě hodiny u kávy. Potkala jsem tam staré známé, bylo to moc fajn, asi se tam budu vyskytovat častěji. Večer jsem se snažila vyndat Bizonovi klíště z (jak to napsat kulantně) pindíka, na třikrát, strašně cukal a dělal jak kdybych mu dělala kdoví co a já ve finále v přítmí chodby zjistila, že se mu kleštičkama na klíšťata snažím vytočit mateřské znamínko :-D Fákt už asi potřebuju silnější brejle, nebo si je občas umejt.
Příští týden hlídáme mamce a taťkovi Atinku (jorkšírku), jedou do maďarských lázní jako každé jaro. Trošišku komplikací je, že Aťka hárá, to bude Bizon zpívat utrápený serenády dnem i nocí, chudák. Jsem na to zvědavá, sex technicky možný není, Atina je fakt malinká, ale bude to pro Bízu asi dost náročný.
Sedim s notebookem venku, kolem zní jarní zvuky....pátek, pražáci nastartovali sekačky...Sluníčko svítí, kolem se povalují olizující se kočky, Opička mi leží na klíně, pelichající Bizon opodál, je nádherně...
Joo a taky jdu příští čtvrtek do divadla (díky Lucí) a tak vůbec. Prostě pořád se něco děje, chci aby bylo stále tak!