Přijde?
Ležím v posteli, otírám si volně stékající slzy. Je mi úzko a smutno zároveň. Z vedlejší postele, která je metr ode mě, se ozývají zvuky zřejmě posledního životního zápasu. Paní, která mě tu od čtvrtka neskutečně lezla na nervy. Paní, která tu všechny komandovala, byla zlá a nedokázala říct prosím ani děkuju,ta paní, na kterou jsem měla vztek a která mě iritovala, tu teď vedle mě leží a svádí nejspíš tu poslední bitvu. Kdybyste mi včera řekli, že pro ní budu plakat, vysmála bych se vám. A teď tu ležím v koutku postele, přes slzy pomalu nevidím na monitor a modlím se za její vysvobození.
Mám vztek na celej svět, na systém, sestry, doktory. Proč nemůže člověk umírat v důstojných podmínkách? Proč jeho utrpením musí trpět ostatní pacienti? Kde je někdo, kdo tu vystrašenou ženskou bude držet za ruku? Kde je rodina? Ví o tom? Proč, když tu paní půl hodiny křičí : "Pomooc sestro, nemůžu dejchat!", na ní sestra zvýšeným hlasem, že moc dobře vidí, že dejchat může ať se uklidní. Kde je soucit, kde je úcta, kde jsou všechny ty řrči o tom jak sestry pomáhají pacientům? Kde je ruka, která omyje čelo, ruka co pohladí po vlasech. Kde jsou slova o tom, že to bude dobré? Co když to poslední co paní uslyší, bylo nepříjemnou intonací pronesené : "Nekřičte, je moc hodin, ostatní pacienti chtějí spát!".
Strašně moc mi v téhle situaci chybí větší lidskost. Na jednu stranu chápu, že toho má sestra hodně, ale na tu druhou bych čekala, že se bude snažit, alespoň než píchne uklidňující injekci, o projev sounáležitosti. Co by jí udělalo vlídné slovo, pohlazení? Když jsem slyšela klokotavé zvuky nádechu člověka, který se jakoby topí a zoufalé prosby o pomoc, úplně jsem se rozsypala a s návaly pláče utekla z pokoje. Je to tak, že se mi moje největší noční můra zhmotnila a mám jí tady naservírovanou v přímým přenosu... Takhle to bude? Taky budu takhle trpět? Prosit a bědovat?
Je pravda, že ty chvíle, kdy je paní při vědomí nejsou dlouhé. Dostane nakonec injekci a spí, ale i přesto je to velmi bolestné, jak pro ní tak pro nás. Je mi jí neskutečně líto a moc si přeju, aby jí už bylo dobře a měla klid. Je mi líto, že tyhle poslední chvíle netráví v nějakém důstojnějším prostředí s rodinou v dosahu. Je mi líto, že se poslední péče smrskla na navlečení pleny a občasné mrknutí zda ještě žije či ne... Je mi všechno strašně moc líto a pláču...dnes to nebude lehká noc, pro nikoho.