Smajlíci
Jsem doma od neděle. Psychika na houpačce, chvíli hůř, chvíli líp. Snažim se s tim bojovat a nepoddávat se tomu. Neni to nic lehkého, obzvlášť, když včera zemřel další CF kamarád. Byť jsme se v dospělosti vídali jen občas na kontrolách v Motole, měli jsme spoustu společných pěkných vzpomínek z táborů, na které jsme společně s CF dětmi jezdily. Bezmoc a smutek, který na mě padnou po každé takové zprávě, jsou vždycky stejně velký. V hlavě myšlenky na nespravedlnost a krutost života, v očích slzy a v srdci bolest. Lukáši, odpočívej v pokoji. Upřímnou soustrast všem tvým blízkým.
...
Včerejšek jsem proležela v neustálém pozorováním se a v myšlenkách na to, že mi neni dobře a jak je to všechno na houby. Pak jsem večer nemohla usnout, dost nad tim přemýšlela a rozhodla se, že to takhle nechci. Řekla jsem si: "Dost Kamilo, jestli máš umřít tak umřeš a nic si nepomůžeš, když se budeš babrat v tom, že ti neni dobře." Je fakt, že mi úplně dobře neni, ale jestli už to lepší nemá bejt, tak si prostě musim do hlavy natlačit, že mi dobře je a bude! Musim to rozchodit a rozhejbat, těch 14 dní ležení je fakt znát, tělo nezvyklé pohybu protestuje, dech nestačí, srdce blázní... ale já to prostě rozchodim, už jsem řekla!
Kéž by šlo cpát si smajlíky na obličej stejně tak jako na FB. Kdo čte mojí komunikaci v komentářích na FB, vidí, že mi humor nechybí, že hýřím vtipem i smajlíky. To se mi na tom fakt líbí, člověk si tady může otírat slzící oči a na FB být vtipnej a veselej a nikdo nic neví. Ale já slibuju, že si to srovnám v hlavě a sjednotim to. Nebudu brečet, nebudu to vzdávat, nebudu se pozorovat a bude mi prostě dobře!
A je to, já jsem poslušná holka. Stačí mi říct ;-)