Lenko, video je moc krásné a děti v něm taky. Díky za Vaše slova a přeju do budoucna vše dobré ;)

Kamilko,děkuji, napsala jste to moc krásně. Čtu, sedím a brečím.
Sestřičky a lékaři na Jipu ve 3. patře se k nám chovaly úžasně, mohli jsme vše prožít s Martinem v naprostém soukromí.
Děkuji všem za vzpomínku na statečného Martina a jeho milovanou Esterku.
Držím Vám palce a přeji Vám též hodně síly , vím, jak moc je to těžké.

Neděkujte paní Košková,
mohla jsem o Martinovi i Esterce napsat víc, ale přes slzy to nešlo. Je mi nesmírně líto vaší ztráty a je dobře, že jste Martinův odchod prožili důstojně a v soukromí. Ještě jednou upřímnou soustrast.
Budu na vás myslet. Držte se!

Ahoj Kamilo,
moc pozdravuji i v těchto neveselých dnech.
Moc mě zasáhl odchod Martina. Velice dlouho jsem znala jeho i Esterku,
ještě když chodili na dětské oddělení.
Hodně myslím na paní Koškovou.
Děkuji za Tvou vzpomínku na Martina i Esterku na blogu

sestřička katka

I já myslím na paní Koškovou a nejen na ní. Na všechny rodiče, co jim děti už odešly...Není to lehké.Za vzpomínku neděkujte Katko, já na všechny vzpomínám ráda, i když to někdy bolí.

Kamčo, moc mě to mrzí :-(

I mě :-(

Přečetla jsem si ten článek ještě jednou a znovu mě zarazil ten přístup personálu v Motole. V Brně nejen že zemřelou paní v noci vyvezli z pokoje, ale vyvezli i její toaletní stolek, takže spolupacientky nebyly svědkem ničeho ...

Mě to taky strašně zaráželo...Čekala bych, že soupis věcí udělají jinde a tělo odvezou hned.

Ahoj Kamilko, přečetla jsem si Tvůj poslední příspěvek o smrti v nemocnici. Shodou okolností mám podobný zážitek (to my s fibrózou asi budeme mít často, jak budeme ve špitále trávit stále více času, že :-( ), ale přesto diametrálně jiný. Ležela jsem v brněnské nemocnici u sv. Anny na 2.interně, tam paní v noci zemřela klidně (dostávala permanentně něco do žíly), jak personál zjistil, že zemřela (byla napojená na přístroje, v centrálním dispečinku zjistili, že jí nebije srdce), pietně (pomalu) ji vyvezli i s postelí na chodbu. Dál nevím, ráno byla na chodbě převlečená postel. A den předem se k ní chovali nádherně (3x po sobě ji bez řečí celou převlíkli, když se pozvracela), i rodina (měla zranění, takže do nemocnice musela). Prostě všechno je to o lidech.
Dále - nad rozlitým mlíkem nemá cenu brečet, je škoda, že se Ti podařilo smazat knihu návštěv, ale uvidíš - rychle se Ti zaplní.
Jsi úžasná.
Tak bojujme, bojujme, radujme se z maličkostí, držme se !!!